Počátky organizování historiků věd a techniky spadají do roku 1928, kdy bylo na mezinárodním kongresu v Oslo doporučeno, aby pro dějiny věd a techniky byla vytvořena vlastní organizace. Tak se vytvořil organizačním výbor 1. Mezinárodního kongresu pro dějiny věd svolaného na rok 1929 do Paříže. V květnu (20.- 25.) 1929 byl v Paříži ustanoven mezinárodní výbor pro dějiny věd, jehož prvními československými členy byli Quido Vetter a Emil Rádl. Tento výbor byl v roce 1935 změněn na Mezinárodní akademii dějin věd.

    Snahy o práci v oboru věd se začaly po vzniku Československa projevovat na Masarykově akademii práce (MAP) založené v roce 1920 (na III. odboru (stavebně inženýrském) snaha o vytvoření skupiny pro ochranu technických památek a I. odboru (přírodovědecko-lékařském) soupis a uchováním památek po starém českém dolování). Tyto snahy vyústily v roce 1928 v ustavení Volného sdružení přátel dějin věd exaktních, přírodních, lékařských a technických. Cílem tohoto sdružení byla vzájemná podpora, zpracovávání a doplňování katalogů starých rukopisů, tisků a knih o historii věd a shromažďování bibliografických dat o těchto materiálech, nacházejících se na území Československa. Pro registraci se obecně kladla hranice do roku 1850. Zároveň se sdružení chtělo zaměřit na záchranu písemných pozůstalostí významných vědců, lékařů a techniků.

    Předseda sdružení Q. Vetter předložil v listopadu téhož roku I. odboru MAP návrh na založení Komise pro dějiny československé práce a bibliografii (tj. dějin věd exaktních, přírodních, lékařských a technických ). Po přijetí návrhu I. odboru MAP v prosinci se uskutečnila 22. 1. 1929 ustavující schůze této komise, při níž likvidující se sdružení předalo všechny své materiály komisi. Od roku 1930 zahájila Komise svou pravidelnou činnost. Došlo také k dohodě s Technickým muzeem, že tam budou uloženy lístkové katalogy s výsledky bibliografické práce Komise. Bibliografie pokračovala až do roku 1935. V roce 1935 byla Komise přejmenována na Komisi pro bibliografii a dějiny reálných a technických věd. Po rezignaci Q. Vettera v roce 1938 byla komise 25.listopadu 1938 I. odborem MAP zrušena.Z iniciativy prof. J. Petříka byla 15.12.1939 komise znovu ustavena a pracovala až do úmrtí prof. Petříka v květnu 1944. Komise byla opět zrušena rozhodnutím III. odboru MAP 30.11.1944.

    Po druhé světové válce se problematikou dějin věd a techniky začalo zabývat jako profesionální pracoviště Oddělení dějin věd a techniky na Akademii věd, které systematicky plnilo úkoly, které formulovala již meziválečná generace historiků vědy a techniky. Toto oddělení vybudovalo ve Sborníku pro dějiny přírodních věd a poté v časopise DVT - Dějiny věd a techniky stálou publikační platformu oboru, prosadilo obor na mezinárodním foru a díky tomu se také podařilo sdružit zájemce o obor do tehdejší Československé společnosti pro dějiny věd a techniky.

    Společnost pro dějiny věd a techniky (SDVT) si dala při svém založení v roce 1965 za úkol sdružovat a informovat badatele, zájemce i pracoviště o dějinách přírodních věd a techniky, orientovat je k hlavním směrům práce, kde se domácí vývoj musí sledovat v korrelaci se světovým vývojem, podněcovat šíření znalostí o vývoji vědy a techniky stejně jako prosazovat výuku dějin přírodních věd a techniky na vysokých školách. Byla a je přitom vedena snahou o stabilizaci postavení oboru a současně i o vzbuzení zájmu o přírodní vědy a techniku v širších vrstvách obyvatelstva. S tím souvisí i podněcování vysokoškolských, akademických a muzeálních pracovišť k vytváření profesionálních míst, péči o publikační platformu oboru, o zahraniční spolupráci v oboru apod.

    Před šesti lety, kdy byl zrušen Ústav teorie a historie věd AV, ztrácí SDVT svou institucionální základnu. V současné době je SDVT občanským sdružením, které je asociováno k Radě vědeckých sdružení České republiky (RVS) a podílí se na její činnosti.

SDVT se organizačně dělí na odborné sekce (pracovní skupina pro dějiny matematiky, pro dějiny lékařství, sekce hutnická, hornická apod. působící v Klubu přátel NTM, ad. a na regionální pobočky působící v centrech vědy, techniky a průmyslu. V současné době pracují pobočky v Plzni, Olomouci a Brně.

    Brněnská pobočka (BP SDVT) si v letošním roce připomene 35 let své činnosti. O jejím vzniku a aktivitách se můžete více dozvědět na podzimní přednášce současného předsedy pobočky Dr. J. Šindláře, která se uskuteční v Technickém muzeu v Brně. Přednášky BP SDVT jsou totiž již od loňského roku, v souvislosti s dokončovanou výstavbou nové budovy Technického muzea na Purkyňově ulici 99, opět organizovány v našem muzeu a na činnosti BP SDVT se svými přednáškami podílejí také naši pracovníci (např. PhDr. J. Merta - Industriální archeologie, PhDr. V. Souchopová, Csc. - Počátky hutnictví a železa u západních slovanů a ing. J. Rybníkář - Historie brněnského textilního průmyslu

    BP SDVT uspořádala v letech 1996 - 1998 serií kolokvií na téma Hledání kontinuity vědeckého poznání na Moravě a ve Slezku. Cílem bylo shromažďování dat, vyhledávání pramenů, sledování trendů vývoje a proporcionality v dokumentaci jednotlivých oborů, institucí a významných osobností. Soubory rozšířených abstrakt byly vydány ve třech sbornících a jsou hodnotným bibliografickým materiálem pro současníky i budoucí zájemce o tento obor.

Jaromír Hladík