Matematika na německé technice v Brně

    V roce 1999 si připomínáme dvě významná výročí brněnského technického školství - 150. výročí založení technického učiliště a 100. výročí vzniku české techniky, dnešního VUT. Matematika patřila vždy k základním všeobecným předmětům na technických školách. Připomeňme, že na pařížské École polytechnique, která byla založena v roce 1794 a ovlivnila technické školství v celé Evropě, výuka matematiky tvořila 16 % z celkové výuky. Cílem tohoto krátkého příspěvku je přiblížit personální obsazení kateder matematiky na německé technice v Brně během celého období její existence.

    Připomeňme nejdříve ve stručnosti základní fakta o této škole, jejíž historie není dosud dostatečným způsobem zpracována. Škola vznikla jako technické učiliště na konci roku 1849, když kromě technického a obchodního oddělení měla jednoroční přípravný kurz, který nahrazoval v Brně dosud neexistující vyšší reálku.

    V roce 1860 získala svoji první vlastní budovu na dnešním Komenského náměstí (pozdější budova Lékařské fakulty MU). V roce 1867 dochází k reorganizaci a škola se stává technickým institutem s oborem strojním a chemicko-technickým. Až v roce 1870 vzniká tzv. inženýrská škola se stolicí pro silniční a železniční stavitelství. V roce 1873 byl institut prohlášen za vysokou školu technickou. V roce 1910 získává druhou budovu na dnešní Joštově ulici (rovněž budova Lékařské fakulty MU). V roce 1919 složili profesoři školy slib věrnosti Československé republice. Škola měla v té době pět oddělení: inženýrského stavitelství, pozemního stavitelství a architektury, stavby strojů a elektrotechniky, technické chemie a všeobecné oddělení. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 přebrala německá technika majetek i prostory české techniky a univerzity. Škola byla zrušena dekretem prezidenta E. Beneše v říjnu roku 1945.

    Stolice matematiky patřila mezi dvanáct stolic, které byly ustanoveny na technickém učilišti při jeho vzniku v roce 1849. Povinností profesora bylo vyučovat denně jednu hodinu vyšší matematiky na technickém oddělení a dvě hodiny elementární matematiky v přípravném kurzu. Prvním profesorem matematiky byl v březnu roku 1850 jmenován dosavadní suplent vídeňského gymnázia Valentin Teirich (1810-1886). V roce 1854 z Brna odešel a stal se ředitelem jedné z reálek ve Vídni. Na jeho místo byl po ročním suplování jmenován dosavadní asistent matematiky na vídeňské technice Karl Prentner (1823-1904). Na tomto místě působil až do roku 1885, kdy byl penzionován. V roce 1873 došlo ke zřízení druhé stolice matematiky, na kterou byl jmenován titulární profesor matematiky na technice ve Vídni Franz Unferdinger (1833-1890) Ten na brněnské technice působil až do své smrti v roce 1890.

       V roce 1886 přichází na místo profesora matematiky do Brna první významná osobnost. Na uvolněné místo po Prentnerovi je jmenován soukromý docent pražské techniky Emanuel Czuber (1851-1925). V Brně působil jen krátce a v roce 1891 odešel na techniku do Vídně, kde působil až do roku 1919. Czuber byl rektorem německé techniky ve školním roce 1890-91. Ve své odborné práci se zabýval teorií pravděpodobnosti, vyrovnávacím počtem a pojistnou matematikou, jejíž výuku na vídeňské technice zavedl. Jako zajímavost uveďme, že jeho dcera Bertha se v roce 1909 tajně provdala za arcivévodu Ferdinanda Karla, mladšího bratra následníka rakouského trůnu Franze Ferdinanda.

    Pouze půl roku v Brně působil Oscar Peithner von Lichtenfels (1852-1923), který v květnu 1891 odešel na techniku do Grazu. Rovněž krátkou dobu v Brně vyučoval Franz Hočevar (1853-1919), který přišel z Insbrucku v roce 1891 a již v roce 1895 odešel na techniku do Grazu.

   V roce 1891 byl na uvolněné místo po Czuberovi jmenován Otto Biermann (1858-1908). Biermann studoval na univerzitách v Praze a ve Vídni. Jeden rok byl Weierstrassovým žákem v Berlíně. V roce 1882 se habilitoval na univerzitě v Praze. Řadu let vyučoval jako suplent na německých středních školách v Praze, krátce i v rakouském Klagenfurtu. Na německé technice v Brně působil až do své předčasné smrti. Biermann pracoval zejména v oblasti matematické analýzy a matematické fyziky.

  V roce 1895 přichází z Prahy do Brna matematik, který ovlivňoval výuku matematických oborů na německé technice po více než 30 let. Emil Waelsch (1863-1927) navštěvoval přednášky na technice i na univerzitě v Praze. V letech 1884-85 studoval u Felixe Kleina v Lipsku, v letech 1885-86 u Paula Gordana a Maxe Noethera v Erlangenu. Zde také získal doktorát. Ve školním roce 1892-93 byl ještě na studijním pobytu v Lipsku u Sophuse Lie. Mezitím působil na německé technice v Praze jako asistent a soukromý docent deskriptivní geometrie, krátce také jako asistent na technice v Curychu u prof. Fiedlera. Na německé univerzitě v Praze byl v roce 1893 navržen na místo třetího profesora matematiky společně se Scheffersem. Tato stolice ovšem zřízena nebyla. V Brně byl jmenován profesorem matematiky po Hočevarovi. Od roku 1910 působil jako profesor geometrie, když významným způsobem přispěl k reformě vyučování geometrie na německé technice. Na škole působil až do své smrti.

V roce 1902 se stal Biermannovým asistentem Ernst Fischer (1875-1954). Fischer studoval na univerzitě ve Vídni, krátké studijní pobyty absolvoval v Berlíně, v Curychu a v Göttingen. V roce 1904 se v Brně habilitoval jako soukromý docent matematiky. Po Biermannově smrti suploval a v květnu roku 1910 byl jmenován mimořádným profesorem. Již o rok později byl jmenován řádným profesorem matematiky na univerzitě v Erlangenu, což jasně ukazuje jeho mimořádné matematické kvality. V Erlangenu působil do roku 1920 a poté odešel do Kolína nad Rýnem, kde na univerzitě vyučoval do roku 1938. V době svého působení v Brně Fischer v roce 1907 dosáhl svého největšího matematického úspěchu. Jedná se o Rieszovu-Fischerovu větu, která patří k nejvýznamnějším výsledkům v teorii Lebesqueova integrálu. Později se kromě teorie funkcí zabýval i teorií determinantů a invariantů.

    Na uvolněné místo profesora matematiky po Waelschovi přichází v roce 1910 na německou techniku do Brna Heinrich Tietze (1880-1964). Tietze studoval na technice a univerzitě ve Vídni, krátce v Mnichově a v Göttingen. V roce 1908 se stal soukromým docentem na univerzitě ve Vídni. V Brně působil do roku 1919 (během první světové války byl odveden na frontu), pak odešel na univerzitu do Erlangenu. Od roku 1925 až do konce života vyučoval na univerzitě v Mnichově. Tietze patřil mezi první matematiky v německy mluvících zemích, kteří se věnovali topologii, a dosáhl v ní mimořádných výsledků.

   V roce 1912 byl profesorem matematiky na místo uvolněné odchodem Fischera jmenován dosavadní asistent vídeňské techniky Lothar Schrutka (1881-1945). Schrutka studoval na univerzitě ve Vídni, krátce v Göttingen a v Berlíně. V Brně působil i po válce až do roku 1925, kdy byl jmenován profesorem na vídeňské technice, kde pracoval až do své smrti.

    Po odchodu Tietzeho v roce 1919 zůstalo druhé místo profesora matematiky neobsazeno až do roku 1923. Teprve v tomto roce byl profesorem jmenován soukromý docent vídeňské techniky Karl Mayr (1887-1940), který na brněnské technice působil ve školním roce 1912-13 jako asistent. Již v roce 1924 ale odešel na techniku do Grazu a místo bylo opět neobsazeno. Jako suplující profesor matematiky byl do Brna povolán Rudolf Weyrich (1894-1971), který byl poté v roce 1925 jmenován profesorem. Weyrich studoval na univerzitách v Rostoku a ve Vratislavi. Od roku 1923 byl asistentem a soukromým docentem na univerzitě v Marburgu. V Brně působil až do roku 1945. V letech 1948 - 1950 vyučoval na technice v Braunschweigu a poté v letech 1950 - 1958 na univerzitě v Istanbulu. Zemřel v roce 1971 v Bonnu.

  Dva roky po odchodu Lothara Schrutky do Vídně byl profesorem matematiky na německé technice v Brně jmenován Lothar Koschmieder (1890-1974). Vysokoškolské vzdělání matematiky získal na univerzitách ve Vratislavi, Freiburgu a v Göttingen. Doktorát získal ve Vratislavi podobně jako Weyrich u Adolfa Knesera. Po válce se stal ve Vratislavi asistentem, v roce 1919 soukromým docentem a od roku 1924 byl mimořádným profesorem. Před příchodem do Brna suploval na univerzitě v Greifswaldu. Na německé technice v Brně byl ve školním roce 1938-39 rektorem a v této funkci se významně podílel na přechodu školy pod říšskou správu. Na počátku roku 1940 se stal profesorem na technice v Grazu. Zde učil do roku 1946. Po válce vyučoval jako soukromý učitel. Ve školním roce 1948 - 49 působil na univerzitě v Argentině a v období 1953 - 58 na státní univerzitě v Bagdádu. V letech 1958 - 73 přednášel na univerzitě v Tübingen.

    Posledním profesorem matematiky na německé technice v Brně byl Werner von Koppenfels (1904-1945), který byl jmenován Adolfem Hitlerem v roce 1941. Koppenfels studoval na technikách v Drážďanech a ve Stuttgartu, v letech 1925-28 na univerzitě v Göttingen. Do Brna přichází z Würzburgu, kde byl od roku 1937 docentem na univerzitě. Na konci války byl odvelen na frontu a v roce 1945 umírá v sovětském zajetí.

    Kromě výše zmíněných profesorů matematiky na německé technice v Brně působilo i mnoho dalších matematiků na místech asistentů či soukromých docentů. Většina z nich působila později na středních školách, ale i mezi nimi nalezneme velmi známá jména. V letech 1896-1900 byl asistentem matematiky v Brně Karl Carda (1870-1943), který se v roce 1905 stal mimořádným profesorem na technice ve Vídni a v roce 1907 řádným profesorem matematiky na německé technice v Praze.

    Mnohem významnější osobností je ovšem Johann Radon (1887-1956), který byl v letech 1911-1912 asistentem matematiky u profesora Tietzeho. Radon poté přešel jako asistent na vídeňskou techniku. Po válce byl profesorem na univerzitách v Hamburku, Greifswaldu, Erlangenu (zde nahradil právě Tietzeho), Vratislavi a po druhé světové válce ve Vídni. Radon je jistě jeden z nejvýznamnějších rakouských matematiků tohoto století (narodil se v Děčíně a gymnázium absolvoval v Litoměřicích, poté se rodina odstěhovala do Vídně). Nejznámějších výsledků dosáhl ve variačním počtu, funkcionální analýze, v roce 1913 (tedy krátce po odchodu z Brna) zobecnil Stieltjesův a Lebesgueův integrál.

    Ještě jedno významné jméno světové matematiky nalezneme mezi asistenty brněnské německé techniky. V letech 1906-08 působil jako asistent na katedře mechaniky Richard von Mises (1883-1953), který se zde v roce 1908 habilitoval. V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem aplikované matematiky ve Strasburku. Po válce se stal  Mises řádným profesorem v Drážďanech a od roku 1920 byl ředitelem Institutu pro aplikovanou matematiku na univerzitě v Berlíně. V roce 1933 emigroval do Turecka a později do USA. V roce 1943 se stal profesorem aerodynamiky a aplikované matematiky na Harvardské univerzitě, kde působil až do své smrti. Mises založil a redigoval v letech 1921-1933 Zeitschrift für angewandte Mathematik und Mechanik. Je autorem velké řady prací věnovaných teorii a aplikacím integrálního počtu a diferenciálních rovnic, mechanice, hydrodynamice a aerodynamice. Zejména však vynikl v teorii pravděpodobnosti a matematické statistice.

    Z uvedeného přehledu je patrné, že na německé technice v Brně kromě řady průměrných matematiků působilo i několik matematiků světové úrovně. Pro většinu z nich bylo Brno odrazovým můstkem pro další profesní uplatnění na významných vysokých školách v cizině.