Deskriptivní geometrie na německé technice

    V tomto příspěvku se budeme zabývat otázkou vyučování deskriptivní geometrie na brněnské německé technice v období let 1849 až 1945. Navážeme tak  na předcházející podobný příspěvek věnovaný matematice.

    Stolice deskriptivní geometrie a teoretické mechaniky patřila mezi jednu z dvanácti obsazovaných stolic při vzniku technického učiliště v roce 1849. Vzhledem k tomu, že se do konkurzu na obsazení tohoto místa nepřihlásil žádný vhodný uchazeč, nebyla stolice obsazena až do roku 1851. Je třeba si přitom uvědomit, že jedním z významných požadavků na profesora brněnského učiliště byla v tomto období znalost českého jazyka. Od ledna 1850 a ve školním roce 1850-1851 proto suplovali povinnosti profesora deskriptivní geometrie profesor stavitelství Emanuel Ringhoffer a profesor vyšší reálky v Brně Anton Mayssl. Jejich povinností bylo (vedle pěti hodin přednášek deskriptivní geometrie a šesti hodin perspektivy a stínování v technickém oddělení) učit deset hodin tzv. přípravného kreslení v přípravném jednoročním kurzu pro zájemce o studium na učilišti. Značná vyučovací povinnost profesora deskriptivní geometrie byla příčinou toho, že při této stolici bylo již od počátku systematizováno místo asistenta. Toto místo zastával jako první právě Anton Mayssl. Samotná škola měla v této době pouze dvě asistentská místa. Druhý asistent byl pro všeobecnou a speciální chemii.

    Do nového konkurzu se v polovině roku 1850 přihlásilo 8 zájemců, z nichž byl nakonec vybrán Georg Beskiba (1819-1882), který byl na počátku roku 1851 jmenován řádným profesorem. Georg Beskiba se narodil ve Vídni, kde studoval na polytechnice a na Akademii výtvarných umění. Od roku 1843 působil ve Lvově jako suplující profesor stavitelství a kreslení. V roce 1846 byl pak jmenován řádným profesorem těchto oborů. V Brně byl Beskiba profesorem deskriptivní geometrie po celou dobu existence technického učiliště. Při přeměně školy na polytechnický institut v roce 1867 se Beskiba stal prvním profesorem pozemního stavitelství a na tomto místě působil do roku 1877, kdy odešel do penze.

    Na uvolněné místo byl jmenován rodák z Jáchymova Gustav Adolf Peschka (1830-1903). Peschka byl absolventem pražské polytechniky, kde také pět let působil jako asistent. V roce 1857 byl jmenován profesorem mechaniky, nauky o strojích a strojního kreslení na Technické akademii ve Lvově. V roce 1863 přichází jako profesor těchto předmětů do Brna. Na brněnské technice působil jako profesor deskriptivní geometrie až do roku 1891, kdy odešel na techniku do Vídně, kde vyučoval až do roku 1901.

     Po odchodu profesora Peschky byl pověřen suplováním uvolněné stolice dosavadní asistent a soukromý docent Otto Rupp (1854-1908), který byl v roce 1892 jmenován profesorem. Rupp byl absolvent brněnské techniky, kde od roku 1874 působil jako asistent deskriptivní geometrie. V roce 1881 se habilitoval jako soukromý docent pro tzv. novou geometrii. Místo profesora deskriptivní geometrie zastával až do své smrti.

    V roce 1909 nastává na brněnské německé technice obtížná situace, kdy je třeba současně obsadit dvě uvolněná místa v profesorském sboru. Kromě místa profesora deskriptivní geometrie šlo o místo profesora matematiky po smrti prof. Otto Biermanna. Ukázalo se, že je mnohem jednodušší obsadit kvalitním kandidátem katedru matematiky, a tak v roce 1910 na místo profesora deskriptivní geometrie přechází dosavadní profesor matematiky Emil Waelsch (1863-1927) a jsou jmenováni dva noví profesoři matematiky.  Waelsch studoval na německé univerzitě a na německé technice v Praze, studijní pobyty absolvoval v Lipsku a v Erlangenu. Na pražské technice se habilitoval pro deskriptivní geometrii v roce 1890. Profesorem matematiky na brněnské technice byl od roku 1895, když se předtím v roce 1891 ucházel neúspěšně o místo profesora deskriptivní geometrie po Peschkovi. Katedru deskriptivní geometrie vedl od roku 1910 až do své smrti v roce 1927.

    Následující dva roky suploval deskriptivní geometrii profesor matematiky Rudolf Weyrich a až v roce 1929 byl na uvolněné místo jmenován Josef Krames (1897-1986), suplující profesor deskriptivní a projektivní geometrie na technice ve Vídni. Krames studoval na technice a na univerzitě ve Vídni a na technice poté působil jako asistent a soukromý docent. Z Brna odchází již v roce 1932 na techniku do Grazu. Později působil na vídeňské technice, kde byl ve školním roce 1961-62 rektorem.

    Posledním profesorem deskriptivní geometrie na německé technice v Brně byl brněnský rodák Rudolf Kreutzinger (1886-1959), který byl mimořádným profesorem jmenován v roce 1935. Kreutzinger studoval nejprve dva roky na technice v Brně a ve studiu pak pokračoval na technice a na univerzitě ve Vídni. V roce 1908 se stal asistentem profesora Ruppa na brněnské technice. Během první světové války padl na ruské frontě do zajetí a do Brna se vrátil až v roce 1920. Místo asistenta zastával až do svého jmenování profesorem, když se mezitím v roce 1931 habilitoval. Na škole působil až do konce její existence.

    V závěru se krátce zmíníme o třech soukromých docentech, kteří se na katedře deskriptivní geometrie habilitovali. Prvním z nich je Emil Koutný  (1840-1880), brněnský rodák a absolvent školy. Od roku 1862 byl asistentem deskriptivní geometrie a v roce 1867 se habilitoval. V roce 1864 se neúspěšně ucházel o místo profesora mechaniky a deskriptivní geometrie na Technické akademii ve Lvově. V roce 1870 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na technice v Grazu, kde působil až do své předčasné smrti.

    Zajímavou osobností byl Ferdinand Josef Obenrauch (1853-1906), který pocházel ze Slavkova u Brna. Obenrauch vystudoval brněnskou techniku a v letech 1876-1881 působil na škole jako asistent kateder matematiky. Poté vyučoval na středních školách (od roku 1892 až do své smrti na brněnské zemské reálce). V roce 1897 se Obenrauch habilitoval jako soukromý docent pro dějiny deskriptivní a projektivní geometrie. Přednášky tohoto oboru vykonával 8 let. V roce 1897 vyšla v Brně jeho kniha Geschichte der darstellenden und projectiven Geometrie, monumentální dílo, které zachycuje 100 let vývoje deskriptivní geometrie jako vědy.

    Posledním docentem, který se pro deskriptivní geometrii na německé technice habilitoval v roce 1938, byl rodák z Prostějova Wilhelm Schmid (1888-1963). Schmid studoval matematiku a deskriptivní geometrii na technice v Brně a poté ve Vídni na univerzitě a rovněž na technice. Asistentem prof. Waelsche se v Brně stal v roce 1910. Také on byl během války v ruském zajetí a na svoje místo se vrátil v roce 1921. Jistou dobu působil také jako asistent matematiky. V roce 1940 byl Schmid jmenován profesorem na technice v Drážďanech, kde působil do roku 1950. V tomto roce odchází na báňskou akademii do Freibergu, kde vyučoval do roku 1958.