Zatím jen stručně. Časem přibude přepis deníku naší výpravy.
rozhodnutí vyjet na Nový Zéland padlo poté, co tam Pepa začal studovat svůj druhý doktorát
na opačnou stranu zeměkoule letíme Pepa, já a Milan
nakonec odjíždíme v neděli 18.1 na čtyři týdny
cestovat budeme v autě z půjčovny, které spolu s trajektem Severní-Jižní ostrov již Pepa zamluvil
v plánu máme návštěvu tracku v Tongariru (sopky) a Routeburn tracku a mnoha dalších přírodních krás
v brzkých ranních hodinách vyrážíme s Milanem do Vídně, kam nás veze můj kamarád Karel
po odbavení se před nástupem do letadla setkáváme s Pepou, který letí z Prahy
letíme s Rakouskými aeroliniemi, respektive s Lauda air
v letadle sedíme každý jinde, takže většinu času trávíme u zadního nouzového východu, kde je jediné místo kde můžeme kecat, dát si nějaké pivo a nikomu moc nevadíme
po dvanácti hodinách letadlo přistává v Kuala Lumpuru, kde se dočerpává palivo a pokračujeme dál do Sydney
už nás nebaví žádný z filmů, které se neustále opakují a tak pozorujeme Australskou poušť pod námi
po dalších šesti hodinách přestupujeme na letadlo Novozélandských aerolinií s obrovským nakresleným Aragornem
nevyspalí, zato rozlámaní a přepití hodinu před půlnocí přilétáme na letiště do Aucklandu
časový posun je přesně 12 hodin, takže není třeba posouvat hodinky
v noci se snažíme něco málo naspat v letištní hale brzo po ránu odcházím s Pepou do půjčovny pro auto
po čtyřech hodinách přijíždíme s Nisanem Pulsarem s automatickou převodovkou
vyjíždíme do středu města k Pepovi na koleje a na universitu
Pepa přebývá v patrovém dřevěném domku, který vypadá, že každou chvíli spadne
na Universitě to na Matice vypadá skoro stejně hrozně jako na té brněnské (také se tu používá vybavení, které vyhodili od jinud)
nakupujeme jídlo (na Nový Zéland jsme si žádné vzít nesměli), zjišťujeme, že je tu dost draho
vyjíždíme na jih, jsme hrozně ospalí
po chvíli odpadám a tak se k řízení dostává Milan
sice mu to moc nejde, ale postupně si zvyká na to, že při řízení je skoro všechno naopak
zpočátku dost prší, za Hamiltonem postupně přestává a my po delším hledání nacházíme místo na spaní u silnice kousek před jezerem Taupo
při snídani fotografujeme největší novozélandské jezero Taupo, které vzniklo před 26000 a 1800 lety při dvou obrovských sopečných explozích
zastavujeme se v informačním centru v Turangi - informace o jezeře Taupo, národním parku Tongariro a podzemní vodní elektrárně mezi jezery Taupo a Rotoaira
okolo druhého z jezer přijíždíme do Whakapapa village, kde kupujeme vstupenky (pro možnost stanování) na tři noci v národním parku
odpoledne vycházíme na track Tongariro Northen Circuit
procházíme nádhernou leč drsnou sopečnou krajinou, konečně se zvedají mraky a my vidíme symetrický kužel sopky Mt. Ngauruhoe, která si v pánu prstenů zahrála horu Osudu
u jezera Lower Takaka (také kráter sopky) se na chvíli zvedá vichřice
přespáváme u chaty Vaihohonu
spíme dlouho a konečně trochu doháníme spánkový deficit
po snídani - toustový chleba se sýrem - si prohlížíme DOC chatu a hledáme, kolik Čechů v poslední tu bylo
DOC - ministerstvo cestovního ruchu, stará se o národní parky a tracky, chaty či kempy na nich
procházíme krajinou porostlou občas lesy s podivnými novozélandskými stromy, většinou jen trávou na sopečném popelu či lávových polích
v poledne míjíme chatu Courere a stoupáme na náhorní plošinu Tongariro tvořenou mnoha menšími či většími krátery vyplněnými lávou či jezery
fotíme děsivou krásu místní krajiny a sestupujeme k chatě Ketetahi
stan rozbíjíme v kempu u chaty, což je několik plošinek pro stany vykutaných ve svahu
je nádherný výhled na jezera Rotoaira a Taupo, horu Kakamarea mezi nimi (pro změnu vyhaslá sopka) a velkou část severního ostrova včetně vyhaslé sopky Tauhara u města Taupo a činné sopky Tarawera u města Rotorua
fouká docela vítr a nás halí sirná mlha z blízkých sirných pramenů
v chatě přebývají dvě sympatické pražačky
procházíme opět přes Tongariro (1967m), fotíme lávové útvary, jezera v kráterech i daleké okolí
zvedají se mraky a konečně se v plné kráse ukazuje hora Osudu Ngauruhoe, která vyrůstá na úobčí Tongarira a nyní jej svojí výškou již předčila a nejvyšší hora - dvacet kilometrů vzdálená nejvyšší sopka Mt. Ruapehu (2797m)
pokračujeme kolem čoudícího Rudého kráteru k úbočí Ngauruhoe a rozhodujeme se na ni vystoupit
svahy sopky jsou tvořeny hlavně sopečným popelem, do kterého se boříme po kotníky a kameny všech možných rozměrů
po dvou hodinách už jsme na vrcholu pětisetmetrového svahu ve výšce 2287 metrů a fotíme širé okolí
z mraků vykukuje i špička 150km vzdálené hory Egmont (Taranaki), což je krásná sopka podobající se hoře Fuji v Japonsku
cesta dolů trvá rychle, v popelu se sjíždíme jako lavina
večer přicházíme k chatě Mangatepopo, kde potkáváme český pár který s námi možná poletí (ale neletěl) zpět letadlem domů
ráno procházíme křovinatou sluncem rozpálenou stepí zpět do Whakapapa Village, naposledy se kocháme krásou vulkánů, nakupujeme pohledy a odjíždíme směrem na Wellington
sopky jsou stále činné, naposledy soptily před pěti lety, další výbuchy se očekávají, také se počítá s protržením kráterových jezer a záplavami pod nimi
je docela vedro, občas fotíme okolní krajinu
kupujeme krém na opalování s ochaným faktorem 30, naše 16 moc nepomáhá, jsme úplně spálení
odpoledne po chvíli hledání nacházíme pláž Hokio, kde se koupeme v chladném Tasmanově moři
v podvečer kotvíme v kempu v Porirui, kde ochutnáváme místní třetinkové lahvové pivo
brzo ráno přijíždíme do Wellingtonu, kde se naloďujeme na trajekt na jižní ostrov
plujeme katamaránem společnosti Lynx, zpočátku se kocháme Wellingtonským zálivem, později vjíždíme do malebného zálivu v Malborought Sounds
kocháme se, fotíme čarokrásné okolí a po hodině přistáváme v Pictonu
odtud se vydáváme po Queen Charlotte Scenic Route, což je asi nejklikatější silnice na světě, s krásnými výhledy na mořské zálivy, především na Queen Charlotte Sound
přes Havelock a Nelson přijíždíme do národního parku Abel Tasman, což je krasová oblast s krásnými plážemi u moře
navštěvujeme Ngarua Caces s kostrou ptáka Moa a prameny Waikoropupu Springs, kde přímo ze země vyvěrá velká řeka s prý nejčistší vodou na světě
jsme utahaní a nechce se nám ještě na pláže (a to tu jsou prý nejkrásnější pláže na světě) a tak spíme v rybářském kempu u řeky
po návštěvě informačního centra v Takace navštěvujeme nejhlubší novozélandskou propast Harwoods Hole, ke které přijíždíme po uzoučké klikaté polní cestě, vinoucí se mezi ovčími ohradami a krasovými závrty skrze národní park
odpoledne se začíná kazit počasí a tak se vydáváme směrem na jih
projíždíme okolo krasového pohoří Arthur Range plného velkých jeskyní
obdivujeme hluboké údolí řeky Buller, kterým projíždíme
zastavujeme se u staré lokomotivy u řeky Grey, kde stavíme stan těsně před začátkem deště
ráno se balíme za stálého deště a vyjíždíme k Západnímu pobřeží do města Greymouth
ujíždíme dešti a sušíme se u půvabného jezera Mahinapua
opět prší a tak pokračujeme stále na jih okolo mořského pobřeží i jezer a řek s výhledy na zamračené Jižní Alpy
silniční mosty mají většinou jen jeden pruh a občas tento pruh slouží zároveň železnici
pod ledovcem Franz Josef Glacier se zastavujeme a podnikáme cestu až k patě samotného ledovce, který je ve své spodní části skoro černý od kamenů, jež sebou vzal cestou
ledovec se pohybuje rychlostí 2 - 5 metrů denně, což je až tisíckrát více, než většina ledovců
v horách prší (a sněží) až 5 metrů ročně, takže sněhu v horních partiích ledovce je dostatek
navštěvujeme i sousední Foxův ledovec
večer přespáváme u jezera Paringa, kde se poprvé více seznamujeme s sandflies, což jsou malé mušky, které koušou daleko víc, než komáři
celí poštípaní od mušek pokračujeme okolo pobřeží směrem na Haast
cestou opět pozorujeme nádherná panoramata Alp, mořské pobřeží i široká koryta řek (na Zélandu má každá řeka tak kilometr široké koryto pro každoroční záplavy a vine se úzkým pramínkem uprostřed něj)
údolím a posléze kaňonem řeky Haast opouštíme pobřeží a míříme dál přes hory
u jednoho z vodopádů, které fotíme, padám na hubu a rozbíjím u toho foťák, ten od té doby fotí jen na samospoušť
kaňonem řeky Kawarau přijíždíme do centra jihu - Queenstownu a dále do vesnice Glenorchy
v kempu se sprchujeme, vaříme a pereme nejšpinavější oblečení
autobus nás doveze k začátku Routeburn tracku, jedné z Great Walks, nejhezčích a o to dražších cest na Zélandu
při cestě nádherným alpským údolím začíná mrholit a posléze i pršet
cestou míjíme spousty lidí, hlavně skupiny japonských důchodců
protože déšť neustává a spíše zesiluje, trávíme odpoledne ve stanu u chaty Flats Hut
počasí se trochu lepší, stoupáme k chatě Falls Hut, kde se zastavujeme u vodopádů na potoce Routeburn
pokračujeme dále horskou krajinou po perfektně upravené cestě (skoro dálnici) kolem Harrisova jezera, kde je přístřešek se splachovacím záchodem
vycházíme na vyhlídku na Conical Hillu, v mlze ovšem není skoro nic vidět
po úbočí scházíme k chatě Mackenzie, zde fotíme hory zrcadlící se v křišťálově čisté vodě stejnojmenného jezera a spíme v kempu ukrytém pod stromy v lese
ráno Pepovi přestává fungovat jeho nový digitální foťák (Olympus Mju-II)
při cestě nad námi přelétá několik papoušků Kea - tito papoušci občas žerou stěrače s aut nebo boty turistům, občas i ovce
procházíme pod velkým vodopádem a u chaty Howden odbočujeme na Caples Track
do sedla k pramenům říčky Caples se prodíráme prudkým svahem blátivou cestu deštným pralesem asi 400 metrů výše
dále pokračujeme hlubokým lesem uprostřed vysokých hor a poprvé na Zélandu není vlastní chození žádná sranda
spíme v chatě Upper Caples Hut, protože prší, všude je hrozně moc dotěrných sandflies a nechce se nám stavět stan
v pošmourném ránu pokračujeme dále okolo řeky mezi ovcemi a kravami směrem k Lower Caples Hut
pod touto chatou se řeka na chvíli zužuje do asi metr širokého kaňonu
odpoledne pod soutokem s řekou Greenstone u jezera Wakatipu čekáme na odvoz zpět do Glenorchy, kde máme auto
jedeme autobusem, pak člunem přes jezero a pak zase autobusem, v kempu se ještě sprchujeme a vyrážíme přes Queenstown a Ta Anau směrem na Milford Sound
spíme v horském údolí u řeky Eglington
ráno se vydáváme skrze krásné hory směrem k nejhezčímu fjordu na světě - Mildford Soundu
hory u fjordu překonáváme Homerovým tunelem - je hrozně úzký, tmavý a vlhký, prostě žádná legrace
lodí se vydáváme na prohlídku fjordu - krásné moře, krásné hory okolo, krásné vodopády a furt tu prší (přes 7 metrů ročně)
při cestě zpět na Queenstown se neustále zastavujeme a fotíme místní nádherné scenérie
všude okolo to bouří, ale nad námi je slunce a tak se zastavujeme u jezera Te Anau, kde se v dost studené vodě koupeme
večer stan stavíme v kempu v Arrowtownu, kde chceme projít cestou do zlatokopeckého městečka Macetown
celé dopoledne dost prší a tak zůstáváme v kempu a žereme topinky
odpoledne si prohlížíme městečko Arrowtown s historickou čínskou zlatokopeckou osadou
procházíme se okolo řeky Arrow, kde se v nánosech těžilo zlato
navštěvujeme muzeum a cpeme se zmrzlinou
nejde otevřít benzínový vařič, povede se to až velkým klíčem u benzínky
počasí se vylepšilo a tak se vydáváme na cestu do hor
kopce jsou ve srážkovém stínu Alp a tak docela suché, jen porostlé trávou
sedlo překonáváme po staré zlatokopecké cestě
přicházíme do Macetovnu, městečka duchů - bylo opuštěno ve 20 letech minulého století
v městečku je zachováno jen pár domků, pozná se hlavně podle spousty stromů v údolí a zcela překopaného koryta říčky Arrow
do Macetownu je dovoleno jezdit teréními auty a motorkami, takže jeho okolí funguje hlavně jako cvičná dráha pro ně
ráno scházíme údolím řeky Arrow, stará silnice prochází více než 20 brody, někde je vyteraná ve skále několik desítek metrů nad kaňonem řeky
celé údolí nese stopy po intenzivní těžbě zlata
údolím prochází tlakové potrubí, kterým se vedla voda pro čištění zlatonosných nánosů, nyní se voda využívá na zalévání
s promrzlými nohami od studené vody nastupujeme v Arrowtownu do auta a vydáváme se zpět do Queenstownu, kde si prohlížíme město
v internetové kavárně si čteme maily a vypalujeme digitální fotky. Čtečka karet Milanovi asi doblbla jednu kartu, uvidíme, jestli z ní fotky nějak dostane
přespáváme na odpočívadle u jezera Wanaka na jih města, kde je vidět romantický západ slunce nad jezerem
vracíme se do Queenstownu, kde si za těžké peníze kupujeme projížďku na tryskovém člunu
člun se s námi řítí obrovskou rychlostí po jezeře Wanaka a následně v údolí řek Kawarau a Shotover, občas člun v plné rychlosti zastaví a prudce se otočí
je to obrovský zážitek, jsme spokojeni a vyrážíme na sever směrem k nejvyšším novozélandským horám
přejíždíme vysoké sedlo Lindis Pass a okolo jezera Pukaki přijíždíme pod nejvyšší novozélandskou horu Mt Cook (3754m), která občas vykoukne z mraků
v silném větru stavíme stan, fotíme okolní hory a Milan fotí úplně černý ledovec, který končí kousek od nás a ze kterého vytéká strašně špinavá voda
večer začíná dost pršet
celou noc i ráno hustě prší s občasnými poryvy větru
protože se počasí nehodlá zlepšovat, raději odjíždíme dál na sever
u jezer Pukaki a Tekapo si prohlížíme systém vodních kanálů, které přivádějí vodu do velkých vodních elektráren, které zásobují většinu země levnou elektřinou
stále prší a my po pístní highwayi číslo jedna přijíždíme rovnou nížinou plnou ohrad s ovcemi, kravami, jeleny a srnci do největšího města Jižního Ostrova - Christchurce
prohlížíme si jedinou zajímavější památku - místní katedrálu a procházíme se středem města s obrovskými parky a botanickou zahradou
u kempu, kde spíme večer je malý automotodrom, takže je tam hluk a smrad, ale aspoň se tam něco děje
je stále ošklivé počasí a tak se jedeme podívat do místní ZOO
na rozdíl od nás se většinou prochází přímo ohradami či klecemi se zvířaty a tak je možno je pohladit či nakrmit
z místních zvířat se zde nachází Kiwi (bohužel nejde fotit), mnoho papoušků - samozřejmě nejznámější Kea a různé ještěrky a vodní ptáci
také se zde nacházejí klokani, Emu, opice různé druhy kačen a hus, mnoho druhů domácích zvířat i nějaké ryby
odpoledne přestalo pršet a tak jsme se vydali na blízký poloostrov Banks Peninsula, což je častečně potopená stará sopka, nyní protkána mnoha krásnými zálivy, kde se v Lytteltonu nachází Chistchurchský přístav
procházíme se po kopcích tvořících kdysi okraj obrovského kráteru a pozorujeme daleké okolí
počasí se lepší a tak vyjíždíme k městečku Hanmer, kde se nalézají největší termální prameny na Jižním ostrově
jedeme zajímavým údolím (občas kolem kaňonu) řeky Waiau
u pramenů jsou vybudované pěkné termální lázně, kde v bazénech s teplou i sirnou vodou trávíme většinu odpoledne
okolo hor Amuri Range a Seaward Kaikoura Range přijíždíme do Kaikoury, kde je možno pozorovat velryby, tuleně či delfíny
po hlavní silnici vyrážíme směrem na Picton, jedeme spolu se železnicí těsně podél pobřeží
těsně u silnice se nalézají kolonie tuleňů, které obdivujeme a fotíme
nad Blenheimem jedeme po patrovém mostě (nad námi vede železnice) nad hlubokým údlím řeky Wairau
protože se na chvíli vyjasnilo, zajíždíme k Tichému oceánu, kde se koupeme, voda je ledová
vypadá na déšť a tak přijíždíme do Pictonu již čtyři hodiny před odjezdem trajektu na Severní ostrov
najednou vykukuje slunce a tak vycházíme na vyhlídku nad městečko a pozorujeme krásy místní přírody v Malborought Sounds a místní přístav
na trajektu začíná pršet, ale po chvíli se vyčasí, takže máme rozhledy na noční Wellington
spíme v známém kempu v Poriruře
ráno nás budí koza, páv a osel a my míříme do Wellingtonského národního muzea, kde se seznamujeme s dějinami Nového Zélandu a Maorů, maorskou i tichomořskou kulturou, novozélandským rostlinstvem, živočichy i uměním
také se seznamujeme s geologií ostrovů - protože leží na rozhraní dvou kontinentálních desek, jsou zde časté zemětřesení (největší bylo u Wellingtonu, přes 8 stupňů, nyní se ještě větší očekává v Alpách) a sopečné výbuchy
protože jsou ostrovy daleko od nejbližší pevniny a blízko Antarktidy, jsou zde také časté změny počasí s vichřicemi i záplavami
odpoledne jedeme na sever, hodně prší, koryta řek jsou plná vody
projíždíme po Desert road z druhé strany Tongarira, v dešti nejdou sopky vidět, ale krajina je o to více bezútěšná
občas je zde semafor, který začne blikat, pokud by se ze sopek valila láva, či bahenní lavina a silnice přestala existovat
večer nacházíme kemp přímo u jezera Taupo
stále prší, fotografujeme jezero a přes město Taupo přijíždíme k vodopádům Huka na řece Waikato, jež vytéká z jezera
na další cestě země bublá, vře a klokotá, někde míjíme geotermální elektrárny
přijíždíme do města Rotorua, které leží na mnoha horkých pramenech, gejzírech či bahenních sopkách
navštěvujeme Maorskou vesnici a u ní udolí plné bublajících pramenů, sírou páchnoucích bahenních sopek s tryskajícím gejzírem
počasí je stále studené a deštivé, všude je tedy spousta páry, hlavně gejzír vypadá jak parní turbína
i tady si můžeme prohlédnout živé Kiwi
při pohledu na zamračené jezero Rotorua (také jáma po explozi sopky) se rozhodujeme, že na pláže poloostrova Coromandel jezdit nebudeme a že se raději vydáme přímo do Aucklandu
po dvou hodinách v dopravní zácpě přijíždíme do k Pepovi na koleje a zjišťujeme, že dřevěný baráček, kde žije zevnitř docela pěkný
cpeme se zbytky z večeře a jdeme na universitu na mail
večer je na kolejích jakási párty, několik Jihoameričanů se docela zbořilo
na kolejích jsou studenti z celého světa - Němci, Číňané, Indové, Jihoameričané, Afričané i ostrované z Polynésie (a Pepa)
dopoledne se vydáváme na tržiště nakoupit dárky a pivo na poslední večer
odpoledne vyjíždíme na jednu z Aucklandských pláží - Mission bay, voda je zde teplá a svítí sluníčko, takže je fajn
místní se ovšem většinou ani nekoupou, ani neopalují, bojí se rakoviny kůže, která je tu dost častá
fotíme, co se dá, pohledy na okolní zátoky a ostrovy jsou úžasné
ve městě navštěvujeme dvě z městských vyhaslých sopek - Mt Eden a One Tree Hill, z nichž je krásný pohled na město a které jsou přeměněné na obrovské parky
ve městě se nachází víc než deset malých vyhaslých sopek, většinou ještě i se znatelnými krátery, poslední na blízkém ostrově soptila před 800 lety
z desetipatrové hlavní kolejní budovy pozorujeme noční město, přístav i okolí
Auckland je kromě centra obrovská vesnice - leží na úzké šíji protkané mnoha zálivy, má přes milion obyvatel a je rozlohou větší, než třeba Paříž
většina lidí (a nejen v Aucklandu) bydlí v malých přízemních domcích s pečlivě udržovanou zahrádkou okolo
večer se snažíme sbalit věci, uklízíme auto a dopisujeme deník výpravy
ráno vracíme auto zpět do půjčovny - jen se podívali, jestli jsme nebourali a ani nic nekontrolovali
prohlížíme si přístav a centrum města - Queen street a Sky Tower - nejvyšší stavbu na jižní polokouli
v poledne se loučíme s Pepou (zůstává zde studovat ještě dva roky) a pak nás shuttle bus odváží z kolejí na letiště, kde mi je při odbavení zabaven benzínový vařič, jako nebezpečný do letadla a o půl čtvrté odlétáme do Melbourne
letadlo na Vídeň má skoro dvě hodiny zpoždění a u odbavení do letadla je několik neschopných týpků, kteří odlet ještě o něco zdrží, ale v devět večer Australského času odlétáme na Kuala Lumpur
něco po půlnoci (Malajského času) přilétáme na letiště do Kuala Lumpuru (po šesti hodinách), kde se mění posádka letadla a tankuje se jídlo a palivo
půl dne pak letíme do Vídně, s Milanem sedíme vedle sebe, občas kecáme, někdy se díváme na neustále se opakující filmy a chvílemi se snažíme trochu spát
v sedm hodin ráno pak přilétáme do Vídně, kde už na nás čekají Karel s mým tatkou a vezou nás domů
zbytek dne pak líčíme své zážitky z výpravy a snažíme se vyrovnat s dvanáctihodinovým časovým posunem
Nový Zéland je tak skvělý, jak jsme očekávali, příroda je naprosto úchvatná a jeden měsíc na poznání všeho prostě nestačí
v rychlosti jsme si prohlédli celou zemi, ale kdyby bal čas, mohli jsme tu pobývat ještě několik dalších měsíců - měsíce je tu možno chodit po horách, po deštných pralesích, po opuštěných plážích, fjordech i pustých ostrůvcích
je možno celé dny jezdit raftech či kajacích po divokých řekách nebo po klidných hladinách křišťálových jezer či mořských zálivů, celé dny můžete pobývat ve tmě obrovských jeskyní, nebo stoupat na příkré horské štíty
pro turisty je zde připravená spousta dalších zážitků - bungee jumping, skákání s padákem, tryskové čluny, rafting či lezení po skalách z průvodci, na nejhezčí místa se můžeme podívat z lodě, letadla či vrtulníku
všechno je ale nutné zaplatit - i většinu cest (tracků) po nejhezčích místech země
služby jsou pak na vysoké úrovni - všude je spousta informačních center, kde je zdarma spousta informací o všem, co je možné v okolí dělat
záchodků je všude spousta, jsou na dobré úrovni a zadarmo, nacházejí se i na všech možných stezkách uprostřed hor či lesů
ubytování je drahé - i stan v kempech stojí 10 NZ$, ostatní ubytování je výrazně dražší - karavany v kempech, ve velkých městech hostely a všude levné motely či drahé hotely
kupodivu je docela drahé jídlo - a to je Nový Zéland zemědělská velmoc, i když nějaké jídlo je docela levné - chléb, sýry, vajíčka, mléko, zmrzlina. Hospody jsou drahé, nejlevnější jídlo je u Číňanů Fish & Chips - ryba s hranolkami od 3 NZ$
počasí je dost proměnlivé - prší často a docela prudce, pokud svítí slunce, tak je zase tak prudké, že bez krému na opalování člověka spálí do hodiny
cestování - veřejná doprava funguje jen trochu a je dost drahá, zato půjčení či nákup auta je docela levné, pokud je s kým a je dost času, tak se dobře stopuje, silnice jsou dobré, ale nevedou všude, drsňáci mohou projet celou zemí na kole
řízení auta - jezdí se na opačné straně, ale kupodivu to nečiní vážné problémy, místní jezdí klidně a bezpečně, a jsou ohleduplní ke spoustě cizinců, co občas jezdí protisměrem
hory - hlavní cesty v horách jsou udržované tracky, kde se často musí platit za vstup, chodit mimo označené cesty bývá problém, neboť podhůří často pokrývá neprostupný prales
ovce, krávy - jsou všude, i parcích v centech velkých měst, dále se chová spousta koní, srn i jelenů
půda po celém Zélandu je rozparcelována do oplocených soukromých ohrad pro dobytek, polí a lesů, najít neoplocené místo, kde by se dal postavit stan, je hlavně na Severním ostrově velký problém
http://dalky.cz/pruvodce/stat.php?zeme_id=25
http://www.dobrodruh.cz/book/bookindex.asp?id_book=213
http://www.bedekr.cz/staty/Australie/Novy_Zeland/
http://www.bongobongo.cz/svet/novzeland.html
http://whc.unesco.org/nwhc/pages/sites/main.htm
http://www.poutnik.cz/australie/novyzeland/
http://www.novyzeland.cz/pruvodce/
http://www.cestovani.web4u.cz/nz1.htm
http://www.vell.org/html-nz/index.htm
http://www.volny.cz/novyzeland/
http://www.uivt.cas.cz/~lada/b/bmain.cz.htm
http://www.volny.cz/chnoupek/nz/
http://www.kiwiweb.cz/
http://newzealand.wz.cz/nz/index.html
http://www.sweb.cz/mochilero/index.htm
http://novyzeland.aktualne.cz/start.html
http://www.volny.cz/martin.sliva/
http://www.kontakt.cz/harsa/TRV-NZL-NewZealand2003.htm
http://web.quick.cz/l.nerad/NZ.html
http://www.novyzeland.wz.cz/
http://www.geocities.com/lbombik/mypage.html
http://www.artefact.cz/klobouk/
http://olous.tripod.com/
http://www.geocities.com/taborovykluk/NZ.html
http://zeland.toulky.net/zapis.htm
http://www.geocities.com/aucklyboy/newzealand.html
http://derka.svabenice.com/textnewzealand.htm
http://accessnz.co.nz/
http://www.xtra.co.nz
http://www.msn.co.nz
http://www.searchnz.co.nz
http://www.whitepages.co.nz
http://www.lonelyplanet.com/destinations/australasia/new_zealand/
Státní instituce
http://www.mzv.cz/canberra/
http://www.czechembassy.org/wwwo/mzv/default.asp?id=5364&ido=236&idj=1&amb=1
