Historie německé techniky v Brně


    Pokusme se na tomto místě stručně popsat historii školy, která stála na počátku technického školství v Brně. Při našem vyprávění přitom vycházíme zejména z Fraňkových Dějin české vysoké školy technické v Brně [1]. a prací Hellmera [2] a Haussnera [3]. Z těchto publikací vycházel i autor knih [11] a [13], kde již známé skutečnosti doplnil i o další informace získané studiem archivního materiálu.

Snahy o zřízení technické školy v Brně

    V roce 1725 vznikla v Olomouci při univerzitě stavovská akademie, na které se kromě tradiční výuky práv, jízdy, šermu a tance vyučovalo počtům, geometrii, civilnímu a vojenskému stavitelství a zeměpisu. V dalších sto letech nedošlo v učebních plánech této školy k žádným podstatným změnám a na počátku 19. století již výuka v žádném případě nemohla vyhovovat požadavkům doby. V roce 1834 vznesly stavy požadavek na zřízení technického učiliště v Brně ve spojení s Františkovým muzeem (po vzoru Grazu), které existovalo od roku 1817. Škola měla při výuce využívat sbírek muzea. Současně se uvažovalo o přenesení stavovské akademie z Olomouce do Brna. Projekt byl schválen císařem v roce 1843, ale neuskutečnil se pro nedostatek financí na straně stavů. V roce 1847 císař souhlasil s tím, že učiliště v Brně bude zřízeno na náklady státu za přispění stavů. Vzhledem k nedostatku peněz došlo k dalším jednáním, při kterých byl dlouze diskutován i organizační statut školy. V březnu roku 1849 byl do Brna povolán Florian Schindler, dosavadní ředitel lvovské technické akademie. Jeho úkolem bylo zejména připravit učební plán a zajistit prostory pro zahájení výuky. Jeho návrhy vyvolaly na Moravě pobouření, protože zcela ignoroval dvojjazyčnost výuky a předpokládal jediný vyučovací jazyk - němčinu.

Vznik technického učiliště

    13. září 1849 císař František Josef I. rozhodl o zřízení technického učiliště. Již v říjnu 1849 došlo k vyhlášení konkurzů na místa profesorů. Jedním z požadavků na uchazeče byla znalost českého jazyka. Na základě písemných a ústních zkoušek mělo být obsazeno dvanáct profesorských míst: matematika; geometrie a teoretická mechanika; technická a experimentální fyzika; přírodopis; nauka o strojích, technologie a strojní kreslení; stavitelství, architektonické a hydrotechnické kreslení; všeobecná a speciální chemie; praktická geometrie, situační kreslení a lesnická encyklopedie; zemědělství a nauka o správě statků; obchodní věda, národní hospodářství, rakouské řemeslné a tovární privilegijní právo, obchodní a směnečné právo; obchodní a tovární účetnictví, obchodní počty a obchodní písemnosti, zbožíznalství; obchodní zeměpis, obchodní statistika a dějiny obchodu, rakouská statistika a ústava. Tři učitelé byli externí (francouzština, italština a krasopis). Na škole byla dále systematizována dvě asistentská místa: pro deskriptivní geometrii a všeobecnou a speciální chemii. Místa profesorů byla obsazována postupně. 29. prosince 1849 došlo ke jmenování prvních pěti profesorů. 14. ledna 1850 došlo ke slavnostnímu otevření technického učiliště. Výuka na škole měla probíhat v jazyce německém i českém. K tomu ale nikdy nedošlo a pro nezájem studentů o české přednášky byla výuka konána pouze v němčině. V čele školy stál ředitel, kterým byl jmenován Dr. Florian Schindler. Škola měla dvě oddělení: technické a obchodní. Kromě toho na ní probíhala výuka v přípravném ročníku, který po několik let suploval neexistenci vyšší reálky v Brně. Škola sídlila provizorně v nevyhovujícím pavlačovém domě na Trnité 24. V roce 1860 se přemístila do nové budovy na dnešním Komenského náměstí.

Provizorní budova na Trnité 24 kolem roku 1850
 
 

Technické učiliště v Brně kolem roku 1860
 
 

Profesorský sbor technického učiliště v roce 1867



Vznik a vývoj vysoké školy do roku 1918

    Postupně sílily snahy o reformu vyučování budoucích inženýrů. Na rozdíl od západoevropských škol, neexistoval na rakouských technikách systém studijních oborů. V roce 1867 bylo technické učiliště v Brně transformováno v polytechnický institut, v jehož čele stál ředitel volený z řad profesorů. Institut měl obor strojní (5 let) a chemicko-technický (4 roky). Kromě těchto oborů byly na škole organizovány kratší kurzy: kurz pro dílovedoucí a stavitele (3 roky), přípravný kurz pro hornické a hutnické studium (3 roky) a kurz pro obchodní vědy (2 roky). Stavební obor chyběl až do roku 1870, kdy vzniká tzv. inženýrská škola. Na škole působilo 14 profesorů a pět asistentů. V roce 1873 byl institut prohlášen za vysokou školu technickou v jejímž čele stál volený rektor. Strukturu školy tvořily inženýrská škola (silniční, železniční a vodní stavitelství), dále oddělení stavby strojů, oddělení technické chemie a všeobecné oddělení. V roce 1879 se se konaly první státní zkoušky. V osmdesátých letech dochází k značnému úbytku studentů a uvažuje se o zrušení školy. V říjnu roku 1899 se konaly velké oslavy 50. výročí založení školy. V tomto roce je založena česká vysoká škola technická, která však až do roku 1918 žila ve stínu německé techniky. V roce 1901 rakouské techniky získávají právo udílet titul doktor technických věd. V roce 1902 má německá technika jako první v Rakousku Uhersku elektrotechnické oddělení a v roce 1908 je zahájena výuka v pojistně-technických kurzech. V roce 1910 je dokončena další vlastní budova školy na dnešní Joštově ulici, kterou navrhl profesor školy architekt Ferdinand Hrach. V období let 1914-1918 školu velmi postihly důsledky první světové války. 9 profesorů bylo odvedeno, stejně jako 10 docentů a 40 asistentů. Někteří z nich se vrátili na svá místa až v roce 1920. V budově školy sídlila vojenská nemocnice, čímž utrpělo mimo jiné i vybavení jednotlivých kateder.

Budova německé techniky kolem roku 1900



Německá technika v letech 1918-1945

    Konec války a vznik samostatné Československé republiky v roce 1918 přinesl úvahy o zrušení německé techniky v Brně a o jejím možném přenesení do Rakouska. Prudký nárůst počtu zájemců o studium na všech typech škol vedl k tomu, že z těchto úvach sešlo. V březnu 1919 němečtí profesoři složili slib věrnosti Československé republice. Studenti, kteří byli nějak poškozeni válkou, měli řadu úlev. Počty studentů však opět začaly ve dvacátých letech klesat. V této době již na škole mohly studovat i dívky a nezanedbatelnou část posluchačů tvořili zahraniční studenti. V roce 1932 byla v souvislosti s hospodářskou krizí zřízena úsporná parlamentní komise, která mimo jiné navrhovala soustředit veškeré německé školství do Brna a na české technice zrušení oboru architektury, pozemního stavitelství a zeměměřičského inženýrství. V důsledku silného odporu akademické obce i představitelů města k uskutečnění těchto návrhů nedošlo.
    V prosinci 1938 vedení školy jedná s vysokými úředníky německého ministerstva výchovy a ministerstva zahraničních věcí z Berlína o nově vzniklé situaci. Brno leželo téměř na okraji zabraného území a uvažovalo se i o jeho přičlenění k Říši. Již v této době se uvažuje o tom, že v dalším roce již bude výuka na škole řízena podle říšských předpisů. 1. září 1939 škola přechází pod správu říšských orgánů. Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 brněnská německá technika přebírá majetek české techniky a univerzity. Vzniká přírodovědecká fakulta, na které jsou například připravováni učitelé středních škol. Během války tvoří značnou část studentů dívky a zahraniční studenti. Velká část učitelského sboru postupně odchází na frontu. 18. října 1945 byly německé techniky v Praze a v Brně zrušeny dekretem presidenta republiky č. 123/1945 Sb. Vědecké ústavy a jejich zařízení, jakož i veškerý majetek německých vysokých škol v Praze a v Brně připadl českým vysokým školám technickým. Tento dekret nabyl účinnosti ke dni 17. 11. 1939.
 

Za zapůjčení archivních fotografií autor stránky děkuje dr. Krejčí z Archivu VUT v Brně a pracovníkům Archivu města Brna.